World Trade Center
World Trade Center
USA, 2006
Česká premiéra 5. října. 2006
Recenze v kostce
Drama o hasičích uvězněných 11. září 2001 v troskách Dvojčat sice natočil věčný provokatér Oliver Stone, ale přesto jde o překvapivě pietní film, který jde vyšlapanou hollywoodskoou cestičkou a po slibném rozjezdu uvázne v nánosu sentimentu.
Režie: Oliver Stone
Hrají: Nicolas Cage, Michael Pena, Maria Bello, Maggie Gyllenhaal, Jay Hernandez
Scénář: Andrea Berloff
Kamera: Seamus McGarvey
Hudba: Craig Armstrong
Distribuce: Bontonfilm, 129 min., od 12 let, 16 kopií
RECENZE
V závěsu za Letem číslo 93 míří do kin tematicky spřízněný Stoneův snímek; a rovnou si přiznejme, že režisérská legenda už měla lepší chvilky. Někdejší kontroverzní šťoural se vzdal ambice klást publiku otázky a s úctou a pokorou převedl na plátno skutečné osudy dvou obyčejných policistů. Ochránci zákona, jimž ve filmu propůjčili tvář Nicolas Cage a Michael Pena (Crash), během záchranné mise uvíznou v ruinách Světového obchodního centra a dvanáct hodin čekají, až je někdo najde. Nemohou se hýbat, nevidí na sebe, zvládají spolu jen mluvit. Jejich hovory se pak odvíjejí v rovině bolestného křiku (exceluje hlavně Cage), zbožných modliteb (Penova parketa) či dojemného vzpomínání na milované rodiny (nerozhodně). Většinu času oba proleží zavaleni hromadou suti, kdy třeba z Cage vidíte jen tvář, jejíž polovina se navíc ztrácí v šeru, takže o ‚hereckých koncertech‘ nemůže být řeč.Přesto má režisér zpočátku slibně našlápnuto – mistrně odvypráví asi půl hodiny, kdy se vyhýbá prvoplánovým ‚ždímacím‘ záběrům a důsledně se řídí heslem, že co nevidíme, je děsivější. Umožní nám prožít útok teroristů stejně intenzivně, jako bychom byli přímo na místě a netušili, co se děje – nevíme víc, než zjistí sami policisté, nezahlédneme nic, co nespatří oni. Stone nerozpoutá žádný demoliční ohňostroj a elegantně se vyhne i vlastnímu nárazu letadel – postačí jen krátké zatmění, letmý stín a následný chaos v ulicích podkreslený tichou, zlověstnou hudbou. Dokud nás režisér nechá spolu s otřesenými strážníky zmateně pobíhat po okolí a bezmocně se rozkoukávat v rozvalinách, působí film maximálně tísnivě a klaustrofobicky. Jakmile však kamera opustí hrdiny, vystoupá úzkou šachtou na denní světlo a vydá se na návštěvu jejich útulných domovů, začíná se ‚temné kouzlo‘ rozplývat.
Jindy originální tvůrce nečekaně volí vyšlapanou hollywoodskou cestu a opírá se o laciné berličky melodramatických flashbacků a tklivých výlevů truchlících manželek. Postupem času se tak prvotní síla ztrácí pod nánosem sentimentu, neustále přibývá patosu, a některé scény režisér vysloveně nezvládl − třeba vidinu Ježíše, který se zjeví blouznícímu Penovi. Když se tento přesvětlený výjev vetře na plátno podruhé, i přes tragičnost situace se jen těžko ubráníte smíchu.
World Trade Center není špatný film, potíž je v tom, že od tvůrce Stoneova formátu bychom čekali něco víc než jen úhledný, lehce kýčovitý pomníček oslavující hrdinné Američany. A tak, toužíte-li pocítit, jaké to 11. září 2001 opravdu mohlo být, změňte po půlhodině sál. Poblíž snad budou dávat Let číslo 93…