Texaský masakr motorovou pilou: Počátek
18. 11. 2006
Texaský masakr motorovou pilou: Počátek
Texaský masakr motorovou pilou vstoupil před několika lety do své další dekády, když se jej rozhodl (k nelibosti některých fanoušků) resuscitovat režisér Michael Bay, jenž celý projekt produkčně zastřešil. Dal tak vzniknout remaku, který sice za moc nestál, ovšem v kinech po celém světě obstojně zabodoval a ukázal, že skupina šílených buranů z texaského zapadákova má divákům pořád co říct. Nejvíce nadšeni byli pochopitelně ti mladší, kterým by se vlastně ani nemohl líbit onen původní ošklivě vybledlý film s nepříliš sympatickými herci, ponurou atmosférou a minimem krve.
Uplynuly tři roky a na trhu máme další přírůstek do rozvětvené rodiny (viz článek Texaské masakry motorovou pilou), který má tentokrát všem zvědavcům objasnit, jak to vlastně celé začalo. Pokud čekáte nějaká senzační odhalení týkající se Kožené tváře a jeho nejbližších a důkladné zmapování historie vražedných orgií, můžete na tento snímek rovnou zapomenout. Stejně tak můžete zapomenout i na to, že bude tahle podívaná ucházejícím atmosférickým hororem s pořádnou dávkou nervydrásajících scén. A v neposlední řadě se rozlučte i s tím, že se u tohoto filmu pobavíte.
Texaský masakr motorovou pilou: Počátek je smutným dokladem toho, že pokud něco neustále variujete, zůstane vám nakonec jen jakási úmorná a trapná sebeparodie. Asi nejvíce očekávané pasáži, historické exkurzi, je v samotném snímku věnováno v prologu (!) přinejlepším pět minut (!), což je zoufale málo. Tak jako tak působí onen počátek spíše jako nudná titulková výplň, než jako plnohodnotný úvod do texaské poetiky plné bolesti a utrpení. Po něm už bohužel nastupují tradiční žánrové vycpávky, které naplno odhalují scenáristickou bezradnost a impotenci. Po povinné „sexuální scéně“, kterou by klidně mohla promítat veřejnoprávní televize v sobotním dopoledni, tu máme seznámení se skupinkou mladých a krásných lidí s thymolinovými úsměvy. Ano, jedná se o následné pobíhající a skučící objekty, které se budou jeden po druhém klátit pod smrtícími zuby motorové pily za asistence velkého množství umělé krve a gumových údů. Popravdě těmhle druholigovým dětem ani žádnou brutální smrt nepřejete. Ovšem ne z toho důvodu, že byste se s nimi nějak citově sblížili, ale spíše proto, že jsou vám od prvního záběru naprosto lhostejní a ukradení. Stejně jako celý film.
Pokud máte pocit, že by měl teď následovat nějaký nástin děje, máte pochopitelně pravdu, ale bohužel se jej nedočkáte. Prakticky žádný děj tu totiž není. Naši hrdinové si akorát vyberou špatnou cestu ve špatný den a díky velmi efektní bouračce padnou do spárů vidláckého šerifa z pekla, který si s nimi náležitě pohraje ještě předtím, než je předá dál. Dialogy se od této chvíle omezují (ne, že by předtím byly bůhvíjak na úrovni) na pouhopouhé štěkání nadávek a klení.
Největší chybou, po podepsání kontraktu se scenáristou Sheldonem Turnerem, bylo angažování režiséra Jonathana Liebesmana. Ten má na svém kontě pouze velmi slabý horor o zubní víle Propad do temnot a dva krátkometrážní počiny. Liebesmanovi zřejmě ve studiu někdo poradil, že by měl být co nejvíce cool a zároveň co možná nejbrutálnější. Že tyhle dvě věci nejdou dohromady jen tak kdekomu, je stará známá věc, stejně jako to, že největší síla původního Texaského masakru tkvěla v jeho autenticitě a syrovosti. Po těchto dvou základních elementech není ve filmu ani stopa. Jakýsi trapný pokus o mýtizaci Kožené tváře je zde dotáhnut do naprosto absurdních měřítek. Těžko kolem hororové ikony vytvoříte auru, kterou už dávno má. Pokusy o sebemenší praci s mýtem zde bohužel drtivě selhávají a jsou stejně teatrální jako mnohé „překvapivé“ zvraty a nečekané okamžiky. A abych nezapomněl, dočkáte se spousty kamerových filtrů.
To, že z celého nového Texaského masakru stojí za zmínku jen dvě několika sekundové scény, je smutný fakt a důkaz, že tahle kapitola neměla být nikdy otevřena. Dalším dokladem bezpohlavního továrního výlisku je i stopáž osmdesáti čtyř minut, zbavená jakékoliv gradace či budování napětí, která jen tupě spřádá rádoby brutální výjevy plné vřískajících nebožáků a dementního plkání jejich trýznitelů.
Pokud jste si někde na internetu náhodou přečetli, že Texaský masakr motorovou pilou: Počátek je sice hloupou, ale neskutečně brutální záležitostí, nevěřte tomu. Vždyť se jedná o film, ve kterém se v klíčových scénách nedíváme jinam my, ale kamera, a ti zlí zde nedisponují absolutně žádnou představivostí co se týče mučení a jiných úprav tělesné schránky.
Na Počátku lze něco pozitivního nalézt jen stěží. On vás totiž tenhle počin nerozhodí, nezneklidní ani neznechutí. Jediné, co by se mu mohlo povést, je unudit vás k smrti.