Casino Royale
18. 11. 2006
Casino Royale
Česká premiéra 16. listopadu. 2006
Režie: Martin Campbell
Hrají: Daniel Craig (James Bond), Judi Dench („M“), Cécile De France (Eva Green)
Scénář: Neal Purvis, Robert Wade (podle námětu Iana Fleminga)
Kamera: Phil Meheux
Hudba: David Arnold
PRÁSK! Zatímco padouch nesoucí důležitou informaci se elegantně protáhl úzkým oknem, agent Jejího Veličenstva při pronásledování dřevěnou zeď neohroženě doslova probořil. Zběsilá honička v ulicích bahamského přístavu, kde nechybí skákání po jeřábech, běh po střechách nebo přestřelka jeden proti stu spěje do svého konce. Bond je zase o něco blíže svému cíli…
Tato scéna ideálně dokumentuje, jaký nový Bond - v pořadí už jedenadvacátý, ale poprvé v podání Daniela Craiga - ve skutečnosti je. Drsnější, přímočařejší, méně elegantní a obyčejnější než kdy dříve. Restart série, kterou tvůrci po předchozí bondovce provedli, je radikálnější než kdokoliv čekal a nesoustředil se jen na novou hereckou tvář. Zatímco Dnes neumírej svými vymakanými technologiemi jako neviditelné auto nebo satelit s obřím laserem balancovalo na hranici sci-fi, Casino Royale vedle něj působí jako "levná německá televizní kriminálka". Natáčená v Čechách.
Casino Royale je první knihou, kterou spisovatel Ian Fleming představil svého hrdinu, britského agenta Jamese Bonda, a producenti i přes zásadní chronologickou berli (studená válka je dávno pryč) neváhali učňovská léta 007 zúročit. V novém Bondovi se tak svému řemeslu hlavní hrdina teprve učí a většinu později (resp. dříve) specifických znaků, jako popíjení martini s vodkou, jízda Aston Martinem či záliba v krásných ženách, v něm teprve doutná.
Jediné, co ho od začátku provázelo, je záliba v karetních hrách, a proto je také Bond i přes značný nesouhlas své nadřízené „M“ nasazen po pátrání na vlastní pěst do turnaje, kde zločinec Le Chiffre hodlá získat peníze na své další plány. Vrcholem filmového Casina Royale tak není nějaká ultimativní akční scéna, kde si to podle pravidel Bond vyřídí nejdříve s celým zločineckým gangem, pak s padouchovým bouchačem a nakonec (se suchou hláškou) i s arcilotrem samotným, ale prostě a jednoduše – karetní hra.
A zde padá poprvé kosa na kámen. Zatímco nový, drsný přístup můžeme kvitovat s povděkem a snaha posunout Bonda blíže k jeho původním kořenům je přesně to, co tuto nadčasovou postavu na pěkných pár let dopředu může nakopnout, úsilí o změnu v každé oblasti tvůrci místy až nepřirozeně přehánějí. Zapomeňte nejen na flirtovaní s Money Penny či technické vychytávky od mistra techniky Q, ale také na přímočarý akční film s jasným začátkem, prostředkem i koncem.
Zatímco tedy v první polovině příjemně civilní akce potěší svým perfektně zvládnutým tempem, jen co Bond navlékne smoking a usedne ke karetnímu stolu v Casinu Royale (maskovaný karlovarský hotel Pupp), tempo padá a nastupují dlouhé minuty nudy. Snaha o osvěžení v podobě několika soubojů přijde vniveč, protože Bond vzápětí začne zpytovat svědomí a ponoří se do sebe. Zde podruhé a tentokrát už definitivně narazí.
Ukázat Bonda jako váhajícího, nejistého slabocha je bezesporu zajímavým tahem (ostatně ozvláštnit, proč mají agenti tvrdou slupku, dokázal skvěle konkurenční Jason Bourne), nicméně 44 let filmové historie jen tak z diváků nespláchnete a experimenty s osobními pohnutkami Bonda v jeho filmech (V tajné službě Jejího Veličenstva, Povolení zabíjet) byly vždy krokem stranou. Oživení upadajících filmových sérií supehrdinů o nový, civilní rozměr se dělí na ty filmy, které psychologii dovedly umně namixovat na osvědčený recept (Batman začíná) a které to přehnaly (Hulk). A Bond přestože nemá comicsový původ, má nesporně tolik unikátních znaků jasně identifikovatelných v každém filmu, že je musí respektovat.
V závěrů navíc Casino Royale předvede ještě jeden nekalý trik, a to je napůl otevřený konec, který má diváky nalákat na další (dnes již odklepnuté) přímé pokračování. Proč série, která přežila několik generací a přivedla dvacet kompaktních filmů, přichází s natolik laciným efektem, přestože se o svoje fanoušky bát nemusí? Diváci přece půjdou na další bondovku bez ohledu na to, že nenavazuje, tak proč rozložit kompletní zážitek do dvou filmů?
Z minulých odstavců se může zdát, že Casino Royale je prohrou na všech frontách. To rozhodně není. Nabízí i mnoho dobrých a také několik skvělých bodů a momentů. Režisér Martin Campbell nezapře profesionální ruku především v akčních scénách a pro české diváky je tu schovano několik zajímavých pomrknutí (Pendolino, pražské letiště maskované jako Miami atd.). Tím nejpříjemnějším překvapením je však Daniel Craig, kterého chtěli sice fanoušci po ohlášení obsazení málem upalovat (autora recenze nevyjímaje), ale po pár minutách poznáte, že se pro nového Bonda – tedy drsného, cynického a (zatím) neelegantního agenta – hodí přímo ideálně. Pokud se v něčem podařil tenhle restart na výbornou, tak je to právě tady.
Ostatní postavy zůstávají v jeho stínu a Craig tak s nedotaženým scénářem musí bojovat sám. A je dobře vidět, že když dojde na dobře známé bondovské propriety, jako třeba pití martini s vodkou (zde rozšířené o přitažlivý motiv „jak to všechno vzniklo“), cítí se jako doma. Nezbývá mu než popřát, aby do dalšího dobrodružství dostal od tvůrců mnohem pevnější půdu pod nohama a Bond tak úspěšně dokončil transformaci od superhrdiny k drsňákovi. Zatím má za sebou jen poněkud bolestný porod.
